Znaly jsme se od školky a v dospělosti jsme si spolu pořídily kavárnu. Po letech jsme se pohádaly a strašně si ublížily. Čas vše naštěstí spravil.
Od chvíle, kam naše paměť sahá, jsme se kamarádily a plánovaly společnou budoucnost. Když jsme se dostaly na stejnou střední školu, na hotelovku, tak jsme si vysnily, jak si spolu jednou pořídíme cukrárnu!
Budeme si samy péct cukroví, dělat zmrzlinové poháry, vařit skvělou kávu… „Bude to kavárna s galerií!“ snila jsem. V tom jsme se shodly. Když Iveta objevila po škole dobré prostory v centru našeho města, šla jsem do toho, otevřely jsme kavárnu.
A osud nám přál! Obě jsme se vdaly, oběma se nám narodily dcery a my v naší kavárně zařídily i dětský koutek. Střídaly jsme se v práci a všechno nám vycházelo! Prostě nejlepší kamarádky a obchodní parťačky!
Bylo mi to tak líto
I náš osud byl provázaný. Ve stejný čas jsme obě podruhé otěhotněly a narodily se nám další děti. I naši muži nás po třinácti letech manželství opustili přibližně ve stejné době. Tak jsme si mohly vzájemně brečet na rameni. Dvě matky samoživitelky!
To nás ale neporazilo. Udělala to až pandemie covidu! Najednou jsme neměly na nájem doma, natož v kavárně. A pod tím tlakem mi jednoho dne Iveta povídá: „Končím! Ten podnik prodáme a rozdělíme se!“ Zůstala jsem jako opařená. Naší kavárny se nevzdám!
Když jsem jí řekla svůj názor, odpověděla striktně: „V tom případě mě vyplatíš!“ Z čeho? „Ty ses zbláznila! Ty nejsi kamarádka, ale podrazák!“ křičela jsem na ni. Řekly jsme si opravdu ošklivé věci a rozešly se ve zlém.
Dlouho mi v uších zněly ty urážky a bylo mi to tak líto. Díky přátelům jsem peníze nakonec sehnala a vyplatila Ivetu, abych ji už nikdy neviděla. Letos jsme se potkaly na hřbitově. Nad hroby našich rodičů. Její matka loni zemřela, stejně jako můj otec.
Odpuštění
Měla jsem chuť Ivetu oslovit, ale nakonec jsem se otočila a šla. V očích jsem měla slzy. Ty mi zůstaly i v kavárně za pultem. Ani jsem přes ně neviděla, kdo vešel. „Dám si kávu a ten tvůj skvělý štrúdl!“ zaslechla jsem známý hlas. Byla to Iveta.
Už jsme zase v kavárně spolu. Peníze, které jsem jí vyplatila, dala do našeho podniku zpátky.
Libuše (56), Brno
Teda, to je story! Vedeli ste jako kámošky zase najít cestu k sobě, to je super. V dnešní době je dost těžký najít pravou kámošku, co by s tebou vydržela i ten hustej business. Dobrej příklad pro všechny.
Tak hrozně hezký příběh. Nikdy nevíte, kdy se mohou starý kamarádi znovu najít a dát věcem novou šanci. Máme štěstí, že máme ty, co nás chápou i když to není furt jednoduchý.
Jako lékařka vím, jak stresující mohou být situace spojené s finanční nejistotou a osobními konflikty. Je úžasné číst příběh, který ukazuje, jak může empatie a odpuštění vést k uzdravení a obnovení důležitých vztahů. V dnešní době jsou tyto příběhy opravdu potřeba.
Moc pěkný příběh o tom, jak se stará přátelství nikdy nevzdávají, i když přijdou těžké chvíle. Připomnělo mi to několik knih, které jsem četla, kde lidi nakonec našli cestu zpět k sobě přes veškeré překážky a nedorozumění.
Článek je jasným příkladem toho, že i když business může být neúprosný a tvrdý, na konci dne jsou to lidské vztahy a emocionální pouta, které zůstávají nejdůležitější. Inspirativní příběh o tom, jak se dají překonat i ty nejtěžší období, pokud na to člověk není sám.
Příběh, který dokazuje, jaký význam má v našich životech dlouhodobé přátelství a jak mohou náročné životní situace toto přátelství prověřit. Článek mi připomněl, že vztahy mezi lidmi vyžadují práci a porozumění ze strany obou. Opravdu krásný příklad odpuštění a síly přátelství.