Nastěhovala jsem se do malého bytu na Žižkově. Od chvíle, kdy jsem se začala kamarádit se sousedkou, se začaly dít zázraky. Zase jsem byla šťastná. úspěšná a zdravá.

Čerstvě jsem oslavila padesát, a s tím věkem se začalo všechno bortit jako domeček z karet. Nejprve odešly děti. Založily si rodiny a odstěhovaly se. V práci jsem dostala výpověď. S novou vedoucí přišel nový kolektiv a já byla po dvaceti letech nepotřebná.

Největším ponížením pro mě ale bylo, že odešel manžel. Našel si mladší. A jak už to tak chodí, s těžkým psychickým rozpoložením dorazily zdravotní problémy. Když jsem se stěhovala do maličkého bytu na Žižkově, byla ze mě lidská troska.

Pravidelné návštěvy na pracáku mě vyčerpávaly a začala jsem trpět sociální fóbií. Když jsem se jednou ploužila po chodbě mého nového domu, potkala jsem stařenku. Kdybych kýchla, určitě by upadla tlakovou vlnou. Její oči byly ale velké a jiskrné.

Nevím, jak to bylo možné, ale u slušného pozdravu nezůstalo. Najednou jsem seděla v jejím bytě a ona vařila kávu. Po stěnách visely obrazy se zvláštními výjevy. V knihovně cestopisy a duchovní literatura. A pak jsem narazila na hudební zákoutíčko. Kapela ACDC kralovala.

Byla démonicky děsivá

„Mám od nich úplně všechno!“ chlubila se. Jak jsem tak sjížděla zrakem další interprety, stará dáma šla s dobou. Neunikla ji ani kapela Ramstein… Povídaly jsme si do noci a nikdy bych nevěřila, že ji vyklopím celé své velké utrpení.

Rozloučila se se mnou slovy, že zítra bude líp. Druhý den mi bylo lépe pouze v tom, že mi přinesla k obědu guláš. Výborný! A pak různé koktejly, o kterých jsem hodně přemýšlela. Některé ingredience mi byly záhadnou. Cítila jsem se po nich zvláštně.

Jako by se mi chtělo létat. A v noci jsem měla podivné sny. Kdykoliv jsem se z nich vzbudila, slyšela jsem přes zeď ze stařenčina bytu zpěv. Bylo to takové zvláštní mručení. Babka nejspíš nemohla spát, a tak si v noci zpívala. Její vytrvalost byla ale neuvěřitelná.

Můj život se náhle změnil

Nemohla jsem uvěřit, když mi zavolala bývalá kolegyně, jestli bych nechtěla pracovat v její firmě. Byla jsem šťastná, že už nemusím na úřady. Okamžitě jsem souhlasila. Práce i kolektiv byly fajn. Rychle jsem se začlenila.

Byly to mladší holky a ty si mě vzaly „do prádla“. Nový účes, jiné oblečení, zábava. Potkala jsem muže svého života. Nikdy bych nevěřila, že existuje. A co více? Měl krásný byt na Vinohradech. Do roka jsem se k němu nastěhovala.

Klíče temné garzonky na Žižkově jsem předala chudé studentce. Byl to takový nešťastný typ. Bez přítele, bez peněz, bez rodinného zázemí a s velkými dluhy u dopraváku.

Pomáhala tajně a nezištně?

Po dvou letech mě náhoda zavála do té špinavé žižkovské uličky. Byla už noc a já se zadívala do okna staré paní. Její lampička svítila stále na svém místě. A co ta neprůbojná studentka v brýlích? Bydlí v garzonce ještě?

V tu chvíli se otevřelo okno mého bývalého pokojíku a ve světle se objevila překrásná dívka. Byla celá rozesmátá, s kýmsi telefonovala a tvářila se sebevědomě a šťastně. Nemohla jsem uvěřit, že to je ona. Ta smutná bledá dívka!

Vedle staré paní vykvetla jako nádherná růže! Jistě její velkou zásluhou.

Jitka (54), Praha .