Na místech, kde žili lidé, po nich zůstávají stopy z minulosti.

Poté, co jsem se podruhé rozvedla, už jsem nikoho nehledala. Dvojí zklamání mi stačilo k tomu, abych na muže zanevřela. Byla jsem zajištěná, moje dospělé děti rovněž a já jsem si chtěla ještě užívat života.

Díky tomu, že rozvod proběhl i po majetkové stránce bez problémů, měla jsem dostatek prostředků k pořízení vlastního bydlení. Nechtělo se mi do moderního paneláku a tak jsem se rozhlížela po nějakém bytě ve staré zástavbě. Jeden z nich se mi hned zalíbil. Netušila jsem, jaké dramatické chvíle v něm budu prožívat!

Byly to jen vidiny?

První týden po přestěhování proběhl ještě v poklidu a já jsem si ničeho zvláštního nevšimla. Možná to bylo i proto, že jsem si radostně vychutnávala pocity z nového bydlení. Pak jsem se jedné noci probudila a chvíli zmateně zkoumala, co mě vyrušilo ze spánku.

Polekala jsem se, když jsem zaslechla, jak vrže podlaha – jako by po ní někdo chodil. V ložnici jsem měla koberec, ale ve vedlejším pokoji se na zemi nacházely parkety. Dodala jsem si odvahu, rozsvítila a šla se tam podívat. Nikoho jsem neviděla, ale přesto jsem se vyděsila.

Na parketách byly jasně viditelné otisky nohou. Zkontrolovala jsem celý byt, žádného vetřelce jsem však neobjevila. Do rána jsem pak už neusnula, stále jsem přemýšlela nad tím, jestli jsem měla jen nějaké vidiny nebo v tom starém bytě opravdu straší.

Klepání mě vyděsilo

Následující noci pak už probíhaly v klidu, pořádně jsem se ale vyděsila jednoho večera. Připravovala jsem si v kuchyni něco k jídlu, když se ozvalo zaklepání na dveře.

V první chvíli mě napadlo, že se jednalo o hlavní dveře do bytu, ale nebylo mi jasné, proč by někdo nepoužil zvonek.

Klepání se ozvalo znovu a já jsem ke své hrůze pochopila, že vychází od zavřených dveří do ložnice. Ten zvuk byl stále silnější. Stála jsem na místě ochromená strachem. Po chvíli klepání přestalo. Šla jsem zkontrolovat hlavní dveře a ujistila se, že je zamčeno.

Protože jsem bydlela ve třetím patře, bylo vyloučeno, aby se někdo dostal do ložnice oknem. Když jsem otevřela dveře, od kterých se onen zvuk ozýval, nikoho jsem v ložnici nenašla.

To už jsem docela vážně začala pochybovat o svém duševním zdraví. Nebylo mi jasné, co by mohlo takový stav způsobit. V žádném stresu jsem nebyla, cítila jsem se tak dobře, jako málokdy předtím.

Bratranec to vyřešil

Tajemných jevů dále přibývalo. Většinou se jednalo o to, co už jsem poznala: zvuk kroků na podlaze nebo klepání na různé dveře. Rozhodla jsem se udělat pokus a někoho do bytu pozvat, abych zjistila, jestli jsem opravdu blázen nebo ne.

Vybrala jsem si jednu kamarádku, která bydlela v sousedním městě a s níž jsem se delší čas neviděla. Věra přijela v pátek a přespala u mě. Za celou dobu, kdy u mě byla, k ničemu zvláštnímu nedošlo.

Svěřila jsem se potom telefonicky svému bratranci, o kterém jsem věděla, že ho podobné záhady zajímají.

Vyslovil domněnku, že by za tím mohl být duch některého z bývalých nájemníků. Slíbil, že přijede a pokusí se ducha vymýtit nějakým vykuřovadlem. Dostavil se i s kyvadélkem a potvrdil to, co předtím říkal: že v bytě straší nějaké zjevení z minulosti.

Celý prostor bytu pak vykouřil speciální směsí. Ta byla cítit ještě několik týdnů po jeho návštěvě. Bydlím tu už patnáct let, ale žádné tajemné jevy už se nikdy neopakovaly.

Monika L. (62), Brno