Teprve za dva dny se ukázalo, jak děsivému hostu jsem otevřela dveře!

Na to odpoledne nikdy nezapomenu. Také mi ho nikdo nikdy nevysvětlil a hodně lidí mi nevěřilo. Byla jsem sama doma na nemocenské. Největší nápor chřipky už pominul, ale do práce jsem ještě nechodila. Když odpoledne někdo zazvonil, myslela jsem, že to je kontrola.

Jméno jsem si radši zapsala

Za dveřmi stál muž ve špinavých montérkách. Než jsem mohla cokoliv říct, zeptal se, jestli je doma můj manžel. Odpověděla jsem podle pravdy, že je pracovně na Slovensku a vrátí se druhý den.

Hned jsem v duchu litovala – co když ten člověk přišel s násilnými úmysly? Ale muž v montérkách se jen smutně usmál a pak řekl, ať mu vyřídím pozdrav od Jardy Nadrchala. Otočil se a odešel.

To jméno jsem si radši zapsala, abych ho pak správně manželovi tlumočila. Můj životní partner se vrátil druhý den a já si nejprve na tu krátkou, podivnou návštěvu nevzpomněla.

Až když už jsme byli po večeři a seděli jsme v obýváku u televize, vybavil se mi ten zdvořilý pán v montérkách a tak jsem pozdrav se zpožděním vyřídila. Manžel řekl, že je to jeho bývalý kolega a kamarád z dob, kdy ještě pracoval u stavební firmy.

Podivil se, co tady dělal a jak ho vlastně našel. Dál už jsme to neřešili.

Na pohřbu mě mrazilo v zádech

Druhý den přišel manžel domů rozrušený. Znovu se mě vyptával na návštěvu toho Jardy. Nechápala jsem proč. Vysvětlil mi, že jeho kamarád den před tím, než jsem ho viděla za dveřmi, spadl z lešení a zabil se.

Manžel mě podezříval, že jsem se spletla v datu, já zase jeho, že je to nějaký šibeniční humor. Nebyl. S manželem jsem se dokonce účastnila pohřbu Jardy Nadrchala. Mráz mi přejížděl po zádech při pohledu na fotografii u rakve.

Přišla se ono odpoledne jeho duše rozloučit se starým přítelem? Raději o tom nechci přemýšlet, ale jiné vysvětlení mě nenapadá!

Táňa G. (50), Olomouc