Svatojánská noc z 23. na 24. června má magickou moc. Ožívají v ní nadpřirozené síly a otvírá se brána mezi světy. Je možné vyvolat duchy zemřelých a spojit se s tajemnými mocnostmi. Země a skály se otevírají a hledači pokladů vyrážejí vstříc úlovkům.

Ve výjimečné noci z 23. na 24. června se provádějí různé rituály, jejichž kořeny sahají až do starověku. Všude plály ohně a kolem křepčili tanečníci. Dívky hledaly čarodějné byliny, aby zjistily, za koho se provdají. Muži hledali poklady, neboť v tu jedinou noc se otvíraly skály.

Astronomické léto začíná slunovratem

Když slunce dosáhne na obloze svého vrcholu a jeho paprsky dopadají kolmo na obratník Raka, nastává letní slunovrat. Tímto dnem s nejdelším časem denního světla a nejkratší nocí startuje na severní polokouli astronomické léto.

Letní slunovrat většinou připadá na 21. června s tím, že přesný čas se může měnit. A právě s příchodem léta se objevuje také spousta tradic, které se k tomuto ročnímu období vážou.

Svatojánské noci a jejich tradice

Svatojánská noc dostala svůj název záhy po příchodu křesťanství do našich zemí po svatém Janu Křtiteli. Naši předkové věřili, že právě noc z 23. na 24. června má kouzelnou moc, a díky tomu vznikla řada tradic.

Některé jsou spojeny se zdravím, jiné s milostnou magií. Oslavy této noci zanechaly stopy v naší duši a inspirovaly i umělecká díla, např. Shakespearovu hru Sen noci svatojánské.

Síla životodárného slunce

Mnoho tradic se vázalo přímo ke slunci, protože jeho síla měla vliv na kvalitu sklizně. Naši předci věděli, že po letním slunovratu se již dny neprodlužují a síla slunce zeslabuje.

O svatojánské noci se proto zapalovaly ohně na kopcích, které měly slunci dodat víc síly, aby co nejdéle přinášelo všemu na Zemi užitek. Lidé věřili v očistnou sílu těchto ohňů, proto je přeskakovali. Kolem ohňů se tančilo, veselilo a hrály se různé hry.

Je dovoleno vše, co se jindy nesmí

O svatojánské noci se na věrnost moc nedbalo, protože se tradovalo, že je právě této noci dovoleno to, co se jindy nesmí. Vznikaly, třeba jen pro jednu noc, nové páry, které se vypravovaly do lesů.

Tam si užívaly nebo hledaly třeba kvetoucí zlaté kapradí, které pomáhalo otevřít skálu a odkrýt tak poklad.

Byl to těžký úkol, protože kapradí prý rozkvétalo přesně o půlnoci a muselo být zachyceno do bílých šatů právě v moment, kdy opadávalo. O chlapci, který takové kapradí získal od víly, vznikla i známá filmová balada Zlaté kapradí.

Skály otvírají poklady

Zapomeňte na detektory kovu, o svatojánské noci se na to jde jinak. Nejdřív je nutné najít kvetoucí kapradí, pak zlatý květ kapradí chytit do bílých šatů.

Komu se podařilo zlatý květ získat, byl obdařen magickými schopnostmi a dokázal najít a případně i otevřít skálu a zem, kde byl poklad schovaný.

Má mne rád, nemá mne rád

Určitě si vybavíte scénu z nejedné pohádky, kdy dívka otrhává okvětní lístky kopretiny a opakuje: „Má mne rád, nemá…“ I tato tradice má kořeny v oslavách svatojánské noci.

Tradovalo se, že před východem slunce v den svatého Jana má žena utrhnout na louce kopretinu a během vytrhávání okvětních lístků opakovat slova chalupa, zahrada, statek, mlýn.

Podle toho, které slovo připadlo na poslední okvětní lístek, se prý mohla těšit na majitele dané usedlosti jako svého budoucího muže.

Magie lásky a devatero kvítí

Traduje se, že byliny nasbírané o svatojánské noci mají díky síle slunce největší léčivou moc. Neprovdaná žena si může natrhat „devatero kvítí“ (kopretina, růže, smolnička, chrpa, rozchodníček, netřesk, mateřídouška, fialka a zvonek). Květiny musí natrhat bez toho, aby promluvila a ohlédla se.

Poté si je má dát pod polštář. V noci se jí pak ve snu zjeví budoucí muž. Věncem z devatera kvítí se také zdobil vršek jedle, která sloužila jako základ velkého ohně.

Dívky také prohazovaly ohněm věneček, a pokud ho mládenec na druhé straně chytil, měl být jejich vztah tímto stvrzený a věrný.

Svatojánský věnec

Jiná pověra říká, že dívka má o půlnoci natrhané kvítí uvít do věnečku, který jí napoví, kdo se stane mužem jejího života. Věnečky se házely do vody.

Vily se ze svatojánských květin, především kopretin, kohoutku, fialky či macešky, šípkové růže, rozchodníčku, netřesku, zvonku nebo chrpy. Aby byl věneček mocný a měl svoji náležitou váhu, musel být uvit z devatera, nebo alespoň sedmera kvítí.

Noc divoženek a bludiček

O svatojánské noci ovšem neožívaly jen pozitivní energie, hledačům pokladů hrozily i zdivočelé víly – bludičky, které poutníky lákaly do bažin. Zahnat je bylo možné nadávkami a kletbami. Dobrý člověk se jich ovšem nemusel bát.

Do akce v tuto noc vyrážely také divoženky, čarodějnice, lesní ženy. Věřilo se, že se dívají do oken a lidské děti vyměňují za svoje. Také lákaly muže do tance, a pokud svolili, špatně to s nimi dopadlo, rozsápaly je.

Kouzelný nápoj pro zdraví

Můžete si třeba připravit kouzelný ozdravný nápoj z bylin, kterými jsou kopřiva, listy pampelišky, jitrocele, řebříčku, květy sedmikrásky, listy vlašského ořechu, břízy, jetele, přesličky a květ měsíčku.

Podle receptu předků byste měli od každé byliny použít tři kusy, zalít litrem vroucí vody a nechat 10 minut louhovat. Čaj se pak rozdělí mezi všechny členy rodiny, pro zdraví ve vší pospolitosti.