Omylu, který se mi tehdy stal, se dnes zpětně usmívám.

Lidé mají obecně tendenci k jednoduchému myšlení. Když něco či někoho vidí nebo slyší, zařadí si ho do nějaké škatulky. Občas to vede k zajímavým nedorozuměním, která ovšem mohou mít šťastný konec.

Zaujali jsme se navzájem

Když jsem se v pětapadesáti rozvedla, jezdila jsem na dovolené s kamarádkou Evou. Vybírali jsme si místa buď v Česku, nebo blízkém okolí, protože Eva nerada létala. Jedno léto jsme tak zamířili do Rakouska. Vybrali jsme si pobyt u krásného jezera.

Bydlely jsme tam v soukromí. K jezeru to bylo pár kroků. Druhý den pobytu jsem si všimla muže, který byl asi tak stejně starý jako já.

Vypadal jako místní. A skutečně nás s úsměvem pozdravil „Guten Tag“, když jsme kolem něho s Evou procházely. Bylo očividné, že stejně jako on zaujal mě, já jsem zaujala jeho. Setkávali jsme se takhle při procházkách kolem jezera v dalších dnech pravidelně. Muž se jmenoval Martin.

Dali jsme se párkrát do řeči v němčině, kterou jsem ovládala opravdu skvěle. Odehrávalo se to vždy v přítomnosti kamarádky, takže nikdy nedošlo k žádnému přímému flirtování. Naše rozhovory měly spíš obecné zaměření.

Čekalo nás překvapení

Eva měla za to, že bych se s Martinem měla více sblížit. Já jsem si ale netroufala. Až poslední den pobytu u jezera jsem smutně svému novému známému řekla, že nazítří odjíždíme. On na tom byl stejně. Přál si, abych mu sdělila adresu.

Oba jsme pak zažili šok, protože se ukázalo, že Martin pochází z Českých Budějovic jako já!

Domníval se, že jsem Rakušanka, stejně jako jsem si to já myslela o něm. To nedorozumění nás oba pobavilo, jen jsme litovali, že jsme na to nepřišli už dříve. Shodli jsme se na dvou věcech:

že jsme si dobře procvičili němčinu – a že se chceme znovu setkat na „domácí“ půdě. Dnes už jsme několik let v pěkném vztahu. Do Rakouska k tomu jezeru ale jezdíme pravidelně dál, protože je to pro nás místo, které nás dalo dohromady.

Monika R. (59), České Budějovice