Před časem vylétly naše děti z hnízda a založily si své rodiny. Hledali jsme s manželem něco smysluplného, abychom byli ještě nějak užiteční. A pak mě napadlo, že bych si mohla splnit sen, kterého jsem se už dávno vzdala.

O adopci na dálku jsem se dozvěděla z novin a velmi mě to zaujalo. Když totiž byly naše dvě děti ještě malé, uvažovali jsme s mužem, že se ujmeme nějakého opuštěného dítěte z dětského domova.

Byla to ale velice zdlouhavá a složitá akce a nakonec se to někde na úřadech zadrhlo. Ale adoptovat malého človíčka někde ve světě a pomoci mu, aby našel lepší uplatnění v životě, to byla také skvělá myšlenka. A brzy jsem o tom přesvědčila i manžela.

Shilpa je naše sluníčko

Vybrali jsme si Shilpu. Žije v jihozápadní Indii a bylo jí tehdy šest let. Má ještě pět bratrů. Její maminka nemá práci a tatínek je nádeník. Bez naší finanční podpory 4900 korun za rok, by nikdy nemohla chodit do školy.

Peníze jí vystačí na studium, stravu ve škole, na školní uniformu a zdravotní pojištění. I když se se Shilpou asi nikdy osobně nesetkáme, víme o ní všechno. Posílá nám krásné dopisy s vlastnoručně namalovanými obrázky.

Víme, že ráda běhá a tancuje, zajímá ji matematika a ráda vaří a uklízí. Když ji vidím celou rozesmátou a spokojenou na fotkách, mám velkou radost.

Díky Shilpě jsem si také nastudovala mnoho zajímavého o Indii, o zvycích hinduistů a také oprášila své skromné znalosti angličtiny.

Manžel dostal dobrý nápad

Shilpu už „máme“ dva roky. Učí se dobře, vždy nám pošle na konci školního roku své vysvědčení. Nedávno přišel manžel s nápadem, že dokud ještě pracujeme, mohli bychom dopřát studium i někomu dalšímu.

A tak jsme si přes Nadační fond Inka pořídili adoptivního syna Rolanda. Je z vesnice Pucamarca u města Cusco v jihoamerickém Peru. Začal studovat na střední škole.

Zjistila jsem, že taková u nás zcela běžná věc může pro mladého indiána z chudé vesničky v horách znamenat velkou životní šanci. Díky vzdělání má totiž dobré vyhlídky na získání slušné práce.

Když se dobře uplatní, bude moci podporovat celou svou rodinu, zajistit možná i studium dalším sourozencům.

Jsem za zkušenost vděčná

Díky našim adoptivním dětem jsme si s manželem uvědomili, že životní podmínky a žebříček hodnot je po světě opravdu hodně rozdílný. Vím, že mnoho lidí žije v chudých podmínkách, ale nikdy jsem si to vlastně neuměla reálně představit.

Teď už mám přesné informace jak z Indie, tak z Peru. Náš roztomilý Rolando je totiž veliký psavec. Ve svých dopisech popisuje vše, co nás zajímá. Jsme spolu v úzkém kontaktu. Jeho i naše angličtina se zlepšuje.

Do dopisování se zapojily i rodiny našich vlastních dětí. Můj sen o adopci se mi splnil a už mám zase další. Moc ráda bych se totiž podívala tam, kde žijí peruánští indiáni. Naše rodina by také ráda jednou přivítala Rolanda i Shilpu u nás doma.

Miloslava G. (49), Hradec Králové