Zradil vás ten, komu jste tak věřila, a ve vás se zmítá pocit křivdy, zrady a bezmoci. Jak přijmout to, co přijmout nechcete? Jak se z toho dostat a nenechat se deptat? A jak se chovat k tomu, kdo vám tak ublížil?
Můžete v sobě držet zradu a v duchu si ji stále dokola přehrávat. Znamená to ale nekonečné trápení sebe sama a neustálé prožívání té stejné bolesti. Když nedokážete bolest nechat být, nedokážete ani nechat jít toho člověka.
Nedokážete mu totiž odpustit, a tak se v tom topíte. Dotyčný si často neumí představit, jakou bolest vám způsobil. Toužíte po jeho omluvě, chcete slyšet, že přiznává, že jednal špatně, že se mýlil. Jenže se nedočkáte a užíráte se dál.
Přehrávání dramat z minulosti
Pokud to nedokážete nechat být, stále silněji se připoutáváte k tomu, kdo vám ublížil. Nejste svobodná a vlastně ani nechcete být. Držíte se minulosti a tím v sobě držíte i jeho. Ten svazek je pro vás důležitý, a tak ho udržujete sama, i přes své výhrady.
Bolest duše pak ale odnášejí ledviny a srdce. Tělo je ve stavu permanentního stresu, ztrácíte chuť k jídlu a opouští vás životní síla. Pomalu postupně ničíte sama sebe, což může vést k těžkému onemocnění.
Pomstít se, nebo nechat být?
Přirozenou touhou po prožité zradě je pomsta a chuť ublížit tomu, kdo ublížil vám. Cizímu člověku to většinou chceme oplatit vždycky.
I když je pozice síly na jeho straně a vy se proti němu cítíte bezmocná, stejně se vám v hlavě přehrává scénář, jak se mu pomstít za to, jak se k vám zachoval.
Můžete mu samozřejmě odpovědět stejnou mincí a budete si, jak se říká, kvit. Anebo se přes to přenesete, přijmete to jako zkušenost a jdete dál.
Dávat a brát aneb jde o rovnováhu
Jiná situace je, když vám ublíží váš partner. Ten, kterému jste tak věřila a spoléhala na něj, vás nemilosrdně opustí, odstrčí od sebe, a ve vás se roztočí meteorit bolesti. Vztahy mezi blízkými lidmi jsou vždy založeny na rovnováze mezi „dávat“ a „brát“.
Takže mu můžete také provést něco špatného, ale v míře menší, než v jaké to on provedl vám. Jenže nerovnováha může místo uvolnění vyvolat pocit viny.
Jak tedy odpustit?
Odpuštění potřebujete prožít v první řadě vy sama, a nikoli ten, kdo vám ukřivdil. Odpuštění je ten nejtěžší, ale také nejušlechtilejší čin, který si můžete dovolit.
Abyste mohla začít žít nový život, je třeba odvahy vykročit bez starých svazků a staré bolesti.
Odpustit doopravdy, celou duší, nejen slovy, ale tak, aby vám bylo lehko a volně. Nechat jít jeho i sebe, propustit svou bolest, křivdy a výčitky. Stát se volnou a vybudovat si nový život znovu od základů.
Nechte za sebou stín minulosti
Až se vám povede proces odpuštění a nebudou vámi zmítat emoce, poděkujte v duchu tomu, kdo vám ublížil, za získanou životní zkušenost. Díky ní už nejspíš nebudete opakovat stejnou chybu. I když je to zkušenost, o kterou jste rozhodně nestála.
S takto nabytou lehkostí pak můžete neohroženě kráčet dál za novou láskou, bez stínů minulosti. Až v sobě začnete vnímat osvobozující pocit lehkosti, poznáte, že jste připravená na nové možnosti, které se před vámi otevírají. Na tom, jak se rozhodnete, závisí další váš život.
Proč se to stalo zrovna mně?
Můžete se zamyslet nad důvody, pro které se to stalo – pochopit, odpustit a nechat jít. A vzít si ponaučení. Nebo můžete dál kráčet po stejné cestě v uzavřeném kruhu a přitahovat k sobě nové muže, kteří vám budou působit další bolest.
Je samozřejmé, že potřebujete čas, aby bolest polevila a rána se zhojila. Pak si ale můžete volit buď cestu sebeničení, nebo cestu budování nového života. Je to jen na vás.