„Omlouvám se.“ Dvě mocná slova, která umí rozptýlit zlobu, zmírnit bolest a urovnat napětí. Ale spousta mužů i žen je nepoužívá správně, a omluva tak nefunguje. Jak říct správně „promiň“, bez kterého se žádný vztah neobejde?

Omluva není způsob, jak vyřešit nějaký problém, ale šance, jak vytvořit vhodnou půdu pro lepší komunikaci. Správná omluva má být upřímná, krátká a neobsahovat zdlouhavá vysvětlování, proč jste to či ono řekla či udělala.

To totiž představuje riziko, že vám to bude protějšek zase vyvracet a vše skončí další hádkou.

Jen tak mezi řečí

Pokud uděláte něco, co víte, že ten druhý těžce nese, měla byste nápravě věnovat dostatek času a energie. Správná omluva by se měla odehrát, když máte oba čas, když vás nic neruší, máte oba možnost se vyslechnout.

Protože po „promiň“ by mělo něco následovat – mrzí mě, že jsem ti ublížil, bolí mě vidět tě smutnou, mohla bys mi odpustit? Jen tak prohodit „no tak promiň“, a navíc to utrousit mezi dveřmi, než zmizíte na celý den pryč, prostě nestačí.

Zapomeňte na slůvko ALE

Umět přiznat chybu, omluvit se za ni a poučit se z ní, je základ spokojeného soužití. Někdy si v hádce řekneme něco, co druhého zabolí nebo naštve. V takové chvíli je namístě omluva. Jenže někdy se lidé omlouvají špatně. Pozor!

Když za své „promiň“ okamžitě dodáte nějaké „ale“, už to není omluva, ale spíš pokus o výmluvu, a leckdy i o jakýsi protiútok.

Takže žádné: „Promiň, že jsem přišla pozdě, stejně nikam nespěcháme…“ Omluva by měla být upřímná, ne vyřčená pouze proto, že víte, že to ten druhý chce slyšet. Máte-li pocit, že vina není pouze na vaší straně, místo omluvy zkuste diskusi.

Jenom z vědomí povinnosti

Mluvte o tom, proč se daná věc stala, co vás k takovému chování vedlo, a třeba zjistíte, v čem je problém. A příště se budete moci konfliktu vyvarovat. Takže pokud si myslíte, že se nemáte za co omlouvat, nedělejte to. Druhá strana stejně pozná, že to nemyslíte vážně a jen chcete mít klid.

Když jde o kalkul

U omluvy je důležitá motivace. Pokud jí je lítost nad tím, že jste se nezachovala dobře, a snaha o stvrzení neochvějné lásky k druhému, je všechno v pořádku. Ten druhý to pozná a mnohem snáz a ochotněji omluvu přijme.

Jestli je ale vaší motivací nějaká osobní výhoda či potřeba, například „Když se omluvím, začne se mnou zase mluvit“, nemá to význam. Jde o milostný, nikoli obchodní vztah, tak k němu přistupujte odpovídajícím způsobem.

Chce to jednoznačné činy!

Věta typu „můžeš mi to odpustit“ je jakási ustálená fráze a není na ní nic špatného. Je-li to ale to jediné, co vyslovíte, není to dobře. Místo omluvy tak dáváte najevo, že přesně o toto vám jde. Ani ne tak o omluvu, jako o to, aby vám bylo odpuštěno.

Jen strohé „promiň“ může působit opravdově, a někdy dokonce urážlivě. Důležité je projevit i snahu o nápravu. Když se vám například muž desetkrát po sobě omluví, že vylil kávu na koberec, ale nezvedne se, aby to vyčistil, tak to omluva není!

Pořád za totéž

Jsme u asi nejdůležitějšího bodu. Každá mnohokrát zopakovaná omluva za tutéž věc je hřebíčkem do rakve vašeho vztahu. Pokud se vám muž každou sobotu omlouvá, že se v pátek s kamarády opil, prostě je to pořád totéž dokola, je váš vztah na cestě do pekla.

Protože dříve či později dojdou nervy a síly každému. Základem úspěchu je vzájemná důvěra. Jak byste mohla věřit někomu, kdo vás dokola trápí tím samým? Omluvit se je jedna věc, ale předpokládá se, že se z dané chyby člověk poučí a nebude ji už opakovat.