Nedokázala jsem se ubránit záhadné síle, která mě srážela psychicky dolů.

Zhruba před deseti lety jsem prožila velmi zvláštní a nepříjemné období, které naprosto změnilo můj život. Do té doby jsem byla normální, veselá a společenská žena středního věku, žijící v dobrém manželství a hrdá na úspěchy svých dětí. Jednoho dne jsem jela domů trolejbusem.

Byl docela plný, takže jsem stála a držela se za tyč nahoře. V tom se ke mně přiblížila podivně vyhlížející dívka asi tak kolem dvaceti let.Hned jsem si o ní pomyslela, že je buď opilá, nebo zdrogovaná.

Její pohled byl nepřítomný, chovala se jako tělo bez duše. Instinktivně jsem se od ní odtáhla dál, ale ona se znovu přisunula ke mně.

Bylo mi na omdlení

Už jsem neměla kam ustupovat. Nechtěla jsem budit pozornost tím, že bych dívku upozornila na svůj osobní prostor a riskovala tím konflikt. Proto se mi nepodařilo zabránit tomu, že se mě svým tělem dotkla.

Dál se chovala, jako by o sobě vůbec nevěděla. Ve chvíli toho doteku ale mým tělem projel jakýsi mrazivý blesk a já jsem si nejprve myslela, že omdlím. Dívka na další stanici vystoupila, ale já jsem měla pocit, jako by se něco v mém životě hodně změnilo.

Cítila jsem, že do mé hlavy vešla nějaká cizí bytost a promlouvala ke mně. Jednalo se o někoho zlého, protože jsem ve své hlavě slyšela hrubý a nepříjemný hlas, který používal spoustu neslušných slov.

Bylo mi skoro na omdlení a nakonec jsem z trolejbusu musela rovněž vystoupit a posadit se na lavičku. Domnívala jsem se, že jde jen o nějaký momentální záchvat, který po chvíli pomine. Bohužel tomu tak nebylo. Ta cizí bytost, kterou do mě nejspíš přenesla ona dívka, ve mně zůstávala dál!

Stále se to vracelo

Domů jsem se dostala s největším sebezapřením. Manžel na mě hned poznal, že se mnou něco není v pořádku. Váhala jsem, co mu mám říct.

Kdybych mu vylíčila příhodu z trolejbusu, měl by mě nejspíš opravdu za blázna  nehledě na to, že jsem si tak čím dál víc připadala.

Vymluvila jsem se na únavu a bolest hlavy. Vzala jsem si nějaké prášky a na chvíli se zdálo, že se všechno vrací k normálnímu stavu. Vydrželo to ale jen do dalšího rána. Probudil mě opět ten nepříjemný hlas v hlavě.

Vracel se nepravidelně i v dalších dnech. Pokoušela jsem se proti tomu bojovat všelijak. Snažila jsem se ho nevšímat, ale nikdy nešlo dlouho vydržet. Pouštěla jsem si nahlas hudbu, což pomáhalo vždy jenom na chvíli.

Jak čas ubíhal, tyhle stavy se opakovaly méně často, ale nikdy jsem si nemohla být jistá, kdy se ten hlas cizí bytosti v mé hlavě znovu objeví.

Nepomohly ani prášky

Nejhorší bylo, že mi ta tajemná nepříjemná síla začala zasahovat i do běžných věcí v životě. Snažila se mi určovat, co a kdy mám dělat, s kým se mám bavit a s kým ne, kritizovala mě za každou chybu, kterou jsem udělala.

Moje chování vůči okolí se hodně změnilo a manžel se mě každou chvíli vyptával, jestli jsem opravdu v pořádku. Ten tlak zevnitř hlavy i od blízkých lidí se nedal dlouho ustát. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu k psychologovi, aby mi poradil, co s tím.

Tato návštěva mi ale přinesla zklamání. Bylo mi jasné, že mi psycholog nevěří ani slovo a myslí si, že si buď vymýšlím, nebo trpím duševní chorobou. Brala jsem čím dál tím víc prášků na uklidněnou a cítila jsem, jak se na nich stávám pomalu závislou.

Pak se jednoho dne přihodila věc, která vše změnila. Dostala jsem zásah elektrickým proudem od probíjející kulmy a omdlela jsem. Od chvíle, kdy jsem pak přišla k sobě, už jsem nikdy tu bytost v hlavě neslyšela.

Možná jí ten náhlý příval energie vypudil nebo zlikvidoval. Je to už skoro deset let. Občas se mě ale zmocní obavy, že se ty stavy mohou vrátit.

Petra D., (62), Znojmo