Smysl pro pořádek má své hranice. Když se překročí, začne peklo.

Jsem už řadu let šťastně rozvedená, z důvodu, který možná některé ženy nepochopí. Podle obecných zkušeností mívá většina žen problémy s nepořádností svého partnera.

Donutit muže k tomu, aby dával věci na své místo nebo se podílel na domácích pracích, bývá často nadlidský úkol. Já jsem si tuhle situaci ale prožila v opačné podobě.

Nastalo to po odchodu dětí

Důvod mého rozvodu lidé většinou moc nechápou, a když se mě na něj ptali, tak jsem upadala do rozpaků. Nechtěla jsem přiznat skutečnou příčinu.

Lukáš, můj manžel, mě nebil, nepodváděl mě s jinými ženami, nechodil do hospody ani nevyhazoval peníze za nějaké zbytečnosti.

Na první pohled to vypadalo, že si opravdu nemám na co stěžovat. To, proč jsem se rozvedla, vypadalo celkem banálně  jednalo se o přehnanou pořádkumilovnost mého manžela.

Pro někoho to může být nevýznamnou maličkostí, pro mě se to ale časem stalo překážkou, kterou jsem nedovedla překonat.

Dlouhá léta přitom probíhal náš manželský i rodinný život celkem normálně. Lukáš sice byl pedant a na děti býval přísný, ale všechno v rámci normy. Poté, co se syn i dcera osamostatnili, rozhodl se zřejmě, že nyní bude místo nich vychovávat mě.

Z dosud ideálního manžela se začal rychle stávat nesnesitelný puntičkář, který svůj nový smysl života nacházel v dokonalém úklidu, čistotě a životě podle nějakého pravidelného řádu.

Měnil se mi před očima

Začalo to nenápadně. To, že se místo mě postupně ujímal luxování, utírání prachu a podobných záležitostí, bylo vlastně zpočátku docela milé. První vážnější scéna přišla, když jsem se jednoho dne sprchovala a on pak šel koupelnu zkontrolovat. Rozebral odtok a vyndal odtamtud všechny vlasy.

Držel mi je před očima, jako by to všechno byla moje vina, skoro až zločin. Vzhledem k tomu, že Lukáš už nějaký čas vlasový porost neměl, jsem byla samozřejmě jediným pachatelem.

Ten výstup jsem tehdy brala jako něco mimořádného, prostě že Lukášovi ujely nervy. Pak jsem registrovala další změny v jeho zvycích.

Nebylo normální, aby někdo luxoval koberce třikrát denně. Jednou mi vynadal za to, že jsem měla na nočním stolku knihu položenou zadní stranou vzhůru. To už mi došla trpělivost a ptala jsem se ho, jestli se nezbláznil.

Brala bych to jako vtip, ale Lukáš to myslel vážně. Tři dny jsme pak spolu nemluvili.

Byl to teror

Jestliže předtím Lukáš neutrácel za hlouposti, nyní začal peníze rozhazovat za úklidové a čisticí prostředky.

Bylo sice hezké mít byt neustále jako klícku  a manžel to nezapomínal zdůrazňovat před návštěvami  jenže zanedlouho jsem si připadala spíš jako v nějakém muzeu než doma. Když k nám přišla na návštěvu dcera s vnoučaty, býval to vždy horor.

Lukáš rozhodně nebyl tím hodným dědečkem, který nad vším přimhouří oko. Dokázal vnučce nebo vnukovi vynadat za drobení u stolu nebo neuklizené hračky. Nedivila jsem se, že dcera se nám pak vyhýbala a raději jsem ji navštěvovala sama.

Ještě že syn pracoval dlouhodobě v zahraničí, kde žil s přítelkyní  dovedla jsem si představit, jak by na Lukášovy výčitky reagoval.Postupem času jsem si ujasnila, že v takovémto vztahu žít nechci.

Poslední kapkou pak bylo, když jsem v kuchyni zakopla a na dlaždičky vylila polévku, kterou jsem právě nesla.

Manžel mě sice neuhodil, ale přiskočil ke mně a opravdu jsem si myslela, že jednu dostanu. Podala jsem žádost o rozvod, což Martin vůbec nechápal.Vyčítal mi, že každá žena by chtěla takového muže jako je on a že jsem nevděčná a líná.

Dnes mám přítele, který je normální. Podruhé se už vdávat nechci. Bývalý manžel žije sám a já se s ním moc nestýkám. Po pravdě řečeno, nevím, jaká žena by s ním dokázala vydržet.

Věra L. (57), Klatovy