Jak získat či neztratit vlastní sebeúctu? Mít ji není samozřejmostí a připravit nás o ni může třeba, i nevědomky, partner. Jak se tomu bránit?

Sebevědomí a sebeúcta jsou dvě různé věci. Můžete být velmi sebevědomá a přesto můžete mít nízkou sebeúctu. Jaký máte vztah sama k sobě, to hodně ovlivňuje vaše okolí, především partner. Ten může vaši sebeúctu svým chováním posílit, ale také úplně zdeptat.

A to i přesto, že to třeba nedělá vůbec úmyslně. Naopak si možná myslí,že vám pomáhá a dělá to z lásky. Co ale s tím? Existuje nějaké řešení?

Rozhoduje za vás

I když nerada rozhodujete, někdy můžete mít pocit, že je důležité, abyste se na výběru něčeho podíleli oba. Pokud se váš partner rozhodne sám, může tím dávat najevo, že mu nestojí za to se vás vůbec zeptat na váš názor.

Buďto ho váš názor ani trochu nezajímá nebo argumentuje tím, že dané věci nerozumíte. Nenechte se takto odbýt. Řekněte nahlas svůj názor a přimějte partnera k hledání kompromisu, než padne konečné rozhodnutí.

Trvejte na konzultaci

Stává se, že váš partner vybírá fotografie, které zveřejní na sociálních sítích nebo je ukazuje známým, aniž by se zeptal, zda se vám to líbí? Možná vám argumentuje tím, že vás miluje, jak vypadáte, když jste unavená nebo v teplácích.

Přijde vám to od něj roztomilé. Ale stejně nechcete, aby někdo jiný viděl takové fotografie, o kterých si nemyslíte, že jsou pěkné.

Proto, když se vás váš partner předem nezeptá, můžete jeho krok považovat za určitý způsob zesměšňování a vaší sebeúctě to moc nepřidá. Řekněte proto jasně, že fotky, které budete někomu ukazovat, nejprve společně vyberete.

Nenechá vás domluvit

Partner vám neustále skáče do řeči, což je samozřejmě neslušné. Někdy to nic neznamená, je prostě příliš nadšený nebo se jen bojí, že zapomene, co chtěl říct.

Vy ale v takové chvíli máte pocit, že vás vlastně neposlouchá, a že to, co se snažíte říct, není důležité. Existuje něco horšího než okamžik, kdy si uvědomíte, že nikoho opravdu nezajímá to, co se snažíte říct? Má pak vůbec nějaký smysl něco říkat?

Samozřejmě, že má. Hlavně mu řekněte, jak vám jeho chování vadí.

Neustálé podceňování

Má námitky i na úplné maličkosti. Možná se dokonce domnívá, že vám vlastně pomáhá, když vám radí, co máte dělat jinak. Na první pohled to může vypadat sladce a on to myslí opravdu dobře.

Jenže po čase si sama začnete připadat hloupě, jak malé dítě, které se neumí rozhodovat. Kvůli partnerovým neustálým pochybnostem, ztratíte důvěru v to, že jste schopná jednat nezávisle, svobodně a sama za sebe.

Nepodpoří vás

Toužíte po tom, aby váš partner stál při vás. Aby vás podpořil, když jste se například přihlásila do jazykového kurzu, začala cvičit jógu. Nebo jen chcete, aby se zúčastnil některých běžných domácích prací či šel s vámi na procházku.

Ale on by raději zůstal doma, než aby šel ven. Nebo se ani slůvkem nezmíní o tom, jak vám dopadl jazykový test. Nepochválí vás za dobrou sestavu jógy. Jakoby vám říkal, že ho to vůbec nezajímá. Ve vztahu partneři někdy potřebují oporu.

Jinak berete jejich poselství tak, že se nestarají o věci, které jsou pro vás důležité, a možná, že vaše štěstí pro ně není dostatečnou prioritou. Jedinou cestou, jak z toho ven, je dialog. Mluvte otevřeně o tom, co se vás dotýká. Partner to možná opravdu ani netuší.