Existují kouzla, která se splní právě v době, kdy je potřebujeme!

O mojí babičce se říkalo, že prý umí čarovat. Jezdili jsme za ní na venkov tak jednou za dva měsíce, ale já tam měla své kamarádky a tak jsem nikdy nezjišťovala, co je na těch řečech pravdy.

Až když byla nemocná a my jsme za ní dojížděli častěji – nejprve k ní domů a pak i do  nemocnice – mluvila jsem s ní častěji. Přála mi, abych si jednou našla hodného ženicha. A nezůstalo jen u slov.

Předala mi řetízek na krk a řekla, že právě tahle věc ke mně jednou přivede toho správného partnera.

Bála jsem se, že zůstanu sama

Babička zemřela, když mi bylo čtrnáct let. Řetízek se na dlouhá léta ocitl v krabičce, kde jsem si schovávala různé věci na památku. Dospěla jsem, vystudovala, stala se ze mě sebevědomá mladá žena, jen s těmi vztahy to pořád nevycházelo.

Ten, který vypadal nejvíc nadějně, nakonec skončil kvůli hloupé nevěře přítele. Blížila se mi třicítka a já se začala bát, že skončím sama a nikoho vhodného na celý život nenajdu. Na řetízek a na to, co měl přinést, už jsem samozřejmě dávno zapomněla.

Až jednoho dne, kdy jsem se probírala starými věcmi a fotografiemi, se mi opět dostal do rukou. Uvědomila jsem si, že jsem ho vlastně nikdy nenosila. Rozhodla jsem se, že to napravím. Ani ne tak kvůli tomu slibovanému kouzlu, prostě se mi najednou zalíbil.

Řekl to hned v první větě

Za dva týdny jsem si řetízek vzala i na jeden firemní večírek, kam přišli také zaměstnanci z jiných poboček. Celkem jsem se na akci, která byla moc oficiální, nudila, když mě oslovil jeden sympatický muž tak kolem pětatřiceti let.

Nejvíc mě zaujalo to, že jeho první věta zněla, že mám krásný řetízek. Okamžitě jsem si vzpomněla na babičku. Zjistila jsem, že Radek je opravdu muž, který mě zajímá. A myslím si to dodnes, kdy jsem za něho patnáct let vdaná.

Nevím, jestli to bylo opravdu čarování nebo náhoda, ale stejně za ten řetízek chci babičce do nebe poděkovat!

Denisa L. (44), Praha