Nemusíte být zrovna věštkyně, abyste poznala, jestli vám ten druhý říká pravdu, nebo vás jen tahá za nos. Naučte se vcítit se do lidí, a poznáte, na čem jste!

Přes devadesát procent komunikace tvoří ta neverbální. Všímejte si hlavně intonace hlasu toho, s kým mluvíte. Vzpomínáte si na legendární hlášku z filmu Hodíme se k sobě, miláčku?

Jana Brejchová si stěžuje na svého muže Vlastimila Brodského a říká: „Ale ten tón! Ten tón!“ A přesně tak to je. Často totiž není důležité to, co říkáte, ale to, jak to říkáte.

Rozechvění znamená nervozitu, strach a nejistotu, zvýšení hlasu vztek nebo také útok, který je obranný mechanismus.

Sledujte jeho zorničky

Zorničky ukazují, co cítíme, na co myslíme a jak se zachováme. Pokud člověka téma zaujme, automaticky se mu zorničky rozšíří. Při naštvání se mu naopak zúží. Zajímavé je, jak málo se lidí ptáme. Vystačíme si s otázkou „jak se máš?“ a dál už nic.

Přitom ptát se je nejlepší způsob, jak druhému porozumět a vcítit se do něj. Čím víc se ptáte, tím lépe ho poznáváte. Navzdory tomu, co říká.

Kdy je dobré být ostražitá?

Pozorujte výraz v obličeji, držení těla, gesta. Bojovně vysunutá brada ukazuje na dominanci, zrychlený dech na rozrušení, povolená ramena na malé sebevědomí, a překřížené ruce na obranný postoj.

Když se k vám někdo naklání, jste mu příjemní, když se odtahuje, něco mu na vás vadí.

Když začne kopírovat vaše gesta, jste mu sympatičtí. Pokud se zeširoka usmívá, ale oči se nesmějí, tahá vás za nos. Vsaďte na svůj instinkt a vnímejte energii, kterou druhý vyzařuje. Ta se nakamuflovat nedá. Pokud cítíte, že vám na protějšku něco nesedí, buďte ve střehu!