Během letní procházky se náhle před námi objevil divoký zarostlý muž.  

Loni v létě jsme pobývali celý měsíc u Olgy a Romana, našich známých na venkově. Naši dlouholetí přátelé si na stáří pořídili chalupu k celoročnímu bydlení, kam se přestěhovali po odchodu do penze.

Chalupa ležela nedaleko lesa, dost vzdálená od nejbližší vesnice. Vedla kolem ní ale cesta, která pokračovala do lesa.

Řekli nám o tom známí

Hned první večer nám Olga s Romanem vyprávěli o místní pověsti: prý v místním lese straší. Objevuje se tam občas tajemný zarostlý muž. Nikomu neublížil, ale dívá se prý tak hrozivě, že každého vyděsí a slabší povahy mohou pod sílou jeho pohledu i omdlít.

Ta historka nás pobavila. Chtěli jsme samozřejmě vědět, jestli naši známí už toho záhadného muže viděli. Ani Romanovi, ani jeho ženě se to zatím „nepoštěstilo“ a vypadalo to, že oné pověsti samozřejmě nevěří.

Ani já, ani Mirek, můj manžel, jsme si nemysleli, že by šlo o něco jiného, než o fantazii zdejších obyvatel. Netušili jsme, že se brzy přesvědčíme o opaku. Třetí den našeho pobytu jsme se šli všichni čtyři projít do lesa. Byl tam krásný klid.

Mirek potom udělal něco, co se mi nelíbilo: odhodil papírový obal od sušenky, kterou po cestě snědl. Docela jsme se kvůli tomu začali hádat, protože manžel tvrdil, že papír se časem rozloží. Nakonec ho ale přece jen zvedl a strčil do kapsy.

Pokračovali jsme v chůzi, když náhle Olga vykřikla. Před námi na cestě stála podivná postava. Byl to statný muž, o hlavu vyšší než my všichni, měl tvář zarostlou dlouhými vousy a díval se na nás divoce a výhrůžně.

Byl to strážce lesa?

Všichni čtyři jsme stáli zaražení a neodvažovali jsme se pohnout. Tajemný muž se vydal směrem k nám. Zaměřil pozornost na mého manžela. Kráčel přímo k němu. Jeho pohled nevěštil nic dobrého. Držela jsem Mirka za ruku a vnímala, jak se třese.

Když už byl muž jen kousek od něho, najednou zmizel. Jednu chvíli tam byl a ve druhé jako by se po něm slehla zem. Stáli jsme tam ještě chvíli a nedokázali jsme pokračovat v cestě. Všichni jsme mlčeli. První promluvil Roman, náš známý.

Prohlásil, že pověst nelhala a že jsme se o tom právě všichni přesvědčili. Zpátky do chalupy jsme se vrátili ve stísněné náladě, i když venku svítilo slunce a byl hezký letní den. Později jsme o našem děsivém zážitku všichni společně diskutovali.

Shodli jsme se na tom, že tajemný muž působil rozzlobeně a že se soustředil právě na Mirka. Se zajímavým a logicky znějícím vysvětlením přišel Roman:

možná že ten zarostlý muž je nějakým duchem místního lesa a zlobil se na mého manžela kvůli jeho odhozenému papíru. Nakonec jsme s tím všichni souhlasili, i když jsme si připadali trochu jako blázni.

Někomu cizímu bychom asi bývali tuhle příhodu s daným vysvětlením jen tak nevyprávěli. Nebyli jsme ale sami, komu se něco podobného stalo.

Pár na útěku

Uplynul týden. Seděli jsme zrovna venku před chalupou, když jsme spatřili nějaký mladý pár, jak utíká po cestě směrem od lesa. Jakmile nás dvojice uviděla, běžela k nám. Jeden přes druhého vyděšeně říkali, že viděli strašidlo.

Když se trochu uklidnili, popsali přesně tu postavu, jakou jsme nedávno potkali my čtyři. Roman se páru zeptal, jestli v lese nedělal nějaký nepořádek. Mladík přiznal, že chtěli vyřezávat svůj monogram nožem do stromu.

Náš známý dvojici objasnil, že les má svého strážce, který své území chrání. Pár se na to díval zaraženě, ale protože zrovna oba prožili děsivé setkání, zdálo se, že Romanovi uvěřili.

Tajemnou postavu jsme pak zkusili ještě schválně přivolat tím, že jsme v lese odhodili plastovou láhev – a zarostlý muž se opravdu znovu zjevil! Pak už jsme osud nepokoušeli. Ten les se nachází ve středních Čechách, na sever od Prahy a místní pověst nelže. Zajímalo by mě, jestli se někdo z vašich čtenářů se strážcem lesa také potkal.

Iva L., (60), Praha