Pořídili jsme si krásnou usedlost. V nadšení jsme zkusili vyvolat ducha prvního majitele naší nové chaloupky. Duch se stal drzým a neodbytným.

Byli jsme novopečení majitelé stařičké venkovské usedlosti z 15.století. Stavení nás učarovalo na první pohled svou magickou atmosférou. Ani nevím, jak se to mohlo stát, že jsme hned první víkend dostali ten společný nápad.

Pokusit se vyvolat ducha prvního majitele! Nikdy nás do té doby něco takového nenapadlo.Nejspíš vlivem toho uhrančivého tajemného prostředí nás tato myšlenka posedla.

Protože jsme s tím ale neměli žádné zkušenosti, nabídl se náš známý Bohouš, který se duchy léta zabýval. Říkali jsme si, že si spíše na velkého kouzelníka hraje, než aby tomu skutečně rozuměl.

Děti jsou média

Bohouš nadšeně souhlasil. Dny, co zbývaly do víkendu, zasvětil svědomité přípravě, jak navázat komunikaci se záhrobím.

Konečně nadešla ta chvíle, svíce byly rozestavěné a my seděli kolem kulatého stolu.Seance se zúčastnily i naše děti, protože si nechtěly nechat ujít dobrodružství. Necítili jsme potřebu jim v tom zabránit.

Průběh večera ale potvrdil, že děti by neměly být u všeho, co dospělí provádějí.Duch domu se projevil okamžitě, jako by na kontakt čekal. Velmi ochotně sdělil své jméno. Trochu zneklidňující však byla informace, že se ve svém domě oběsil.

To však nebylo zdaleka nejhorší. Duch nám dále sdělil, že máme překrásnou dceru a že se mu v ní velice zalíbilo.Že naši dceru miluje a basta! Tak tohle vypadalo jako děsivý sen. Dívence totiž bylo teprve dvanáct let.

Byla ale pravda, že se dcera v domě od první chvíle, kdy jsme do něho vstoupili, chovala zvláštně.Věděla přesně, kde se co nachází, jako by dům znala.

Začal děsivý horor

Duch začal řádit jako poltergeist v pubertě. V domě praskal nábytek, vrzaly schody, klapaly dveře. Nejhorší byly noční kroky, které se rozléhaly vždy v místech, kde dcera spala nebo se pohybovala.

Byla neustále zasněná a duchem nepřítomná. Taková nikdy nebyla. Byli jsme zděšeni. Pátráním v dokumentech o obci jsme zjistili, že člověk onoho jména, co nám duch sdělil, skutečně žil. Čímž náš strach ještě vzrostl.Běželi jsme za Bohoušem.

Dostal nás do problémů, musí nám z nich pomoct! Bohouš se pod našim tlakem obrátil o radu ke slavnému spiritistovi.

Ten viděl řešení v nové seanci, během které jsme se měli pokusit o smířlivé řešení.Domluvili jsme se Uspořádali jsme tedy novou seanci a rozjetý duch se promtně objevil. Hovořili jsme s ním velice mírně a laskavě.

Manžel ho ujistil za celou rodinu, že je v domě vítán. Ale zároveň ho požádal, aby zvážil situaci, že se ho naše dcerka velice bojí.Že v domě samozřejmě může zůstat, že jej nevyháníme, ale musí přestat děsit dítě. Duch naštěstí zareagoval pozitivně a ochotně.

Všechny námitky uznal a slíbil, že se polepší. A co slíbil, to také dodržel.Intenzita tajemných zvuků se snížila na minimum. Strašidelné kroky se sice občas ozvou, ale výhradně v naší ložnici. Hrůzný nápadník naší dcerky se tak změnil v trochu neobvyklého spolubydlícího.

Iveta (61), Třeboňsko .