Některé vlastnosti jsou s postupem času stále nesnesitelnější.  

Můj manžel Viktor byl na jednu stranu zábavným společníkem, se kterým jsem se nikdy nenudila. Dalo se na něho také skoro ve všem spolehnout a věděla jsem, že mě má opravdu rád. Každý člověk má ale svoji stinnou stránku a u Viktora to byla přehnaná žárlivost.

Neprojevovala se pořád, ale jednou za čas přišlo vždy období, kdy byl můj muž v tomto směru opravdu nesnesitelný.

Nebýt dětí, odešla bych

Připadalo mi vždycky hodně nedůstojné, když někdo, s kým člověk žije tolik let, podezírá svého partnera z nevěry. Já sama jsem vždy Viktorovi plně věřila a žárlivost by mi připadala hloupá.

On se „projevil“ dokonce ještě před svatbou, když jsme vybírali svatební hosty. Měla jsem dva kamarády ze střední školy, které jsem chtěla pozvat. Viktor byl proti tomu a měli jsme kvůli tomu dost ostrou debatu. Tehdy ještě dokázal ustoupit.

Později se ale jeho neodůvodněná žárlivost často opakovala a stupňovala. Někdy jsem si říkala, že kdybychom neměli dvě děti, asi bych Viktora opustila. Naštěstí jsme se nikdy před synem a dcerou nehádali.

Kamarádka Vlasta, které jsem se svěřovala skoro se vším, mi často opakovala, že každý muž má nějaké slabé místo a já bych měla být ráda, že ve všem ostatním je Viktor dobrým manželem.

Já jsem si ale říkala, že Vlasta to tak vidí kvůli tomu, jak ji muži zklamali – byla dvakrát rozvedená a sama.

Žárlil stále více!

Vždycky jsem na sebe dbala, chodila jsem pěkně upravená, i když jsem to nijak nepřeháněla. Kdykoliv jsem někam šla bez Viktora, měl k mému vzhledu připomínky.

Ptal se, pro koho se tak líčím a oblékám a jestli by se kamarádky, za kterými jsem například mířila, neobešly bez toho. Často se tak stávalo, že jsem na nějaké setkání vyrazila rozmrzelá nebo dokonce naštvaná.

I po čtyřicítce jsem stále vypadala dobře, zatímco Viktor na sebe moc nedbal. Nesportoval, pil hodně piva, takže přibral dost kilogramů. To ještě snižovalo jeho sebedůvěru a o to více žárlil.

Stačilo, aby mu někdo z našich známých řekl s dobrým úmyslem, jakou má doma pěknou ženu a už byl pak v soukromí oheň na střeše. Manžel mě podezříval, že s tím, kdo takovou lichotku pronesl, určitě něco mám.

Nepomáhalo, ani když jsem se mu smála, že se asi zbláznil, ani když jsem mu vyčítala, že mě nemá rád, protože jinak by ho nic podobného přece nenapadlo.

Poté, co syn odešel studovat do Prahy a dcera se přestěhovala ke svému příteli, zůstali jsme s Viktorem sami. A s přibývajícími léty se manželova žárlivost stále stupňovala.

Rozvod vše vyřešil

Všechno to vyvrcholilo jedním dramatickým odpolednem, kdy jsem měla namířeno za kamarádkou Vlastou. Viktor předvedl scénu, jakou jsem do té doby nezažila. Zamkl mě dokonce v bytě a nedovolil mi odejít.

Nechtěla jsem riskovat fyzický konflikt, takže jsem svůj odchod nakonec vzdala. Přesně v ten den jsem se ale rozhodla, že se s manželem rozvedu. Bylo mi najednou jasné, že se už nikdy nezmění a že podobné vypjaté scény se budou opakovat čím dál častěji.

O tom, že jsem podala žádost o rozvod, jsem Viktorovi řekla hned toho večera, kdy jsem tak učinila. Opět následovala scéna, ve které mi manžel samozřejmě vyčetl, že jsem si našla jiného muže a proto ho chci opustit.

V následujících týdnech přišly na řadu jak výhrůžky, tak sliby. Nenechala jsem se zastrašit ani obměkčit. U soudního stání jsem pak na rovinu řekla hlavní a jediný důvod, proč už s manželem nechci být.

Viktor se tam chvílemi kál a omlouval, chvílemi mě zase obviňoval, že si vymýšlím. Neustoupila jsem. Po rozvodu a majetkovém vypořádání jsem si našla sama pro sebe malý byt. Nebála jsem se po padesátce zůstat sama.

Dnes se mi blíží šedesátka, mám přítele, který je klidný a nežárlí a jediné, čeho lituji, je to, že jsem se s Viktorem nerozvedla dříve a nechala si od něho komplikovat život.

Pavla R. (57), Znojmo