Na dovolené jsme s dcerou prožily zážitek, na jaký nezapomeneme.  

Před několika lety jsem byla s dcerou na dovolené v jedné evropské zemi. Pobyt u moře jsme si zpestřovaly různými procházkami po okolí. Při jedné z nich se nám stalo něco podivného a děsivého.

Trvalo to asi tři minuty

Vracely jsme se zrovna do hotelu. Slunce už zapadlo a my jsme procházely kolem starého opuštěného domku. Najednou se dcera zarazila a chytila mě za ruku. Ukázala na okno domku. Linula se odtamtud zvláštní namodralá záře.

Bylo to nepřirozené světlo a působilo trochu děsivě. Vzápětí se odtamtud ozvala i tlumená hudba – někdo hrál na klavír. Zůstaly jsme překvapeně stát, protože ten domek byl polozbořený a nevypadalo to, že by ho někdo měl obývat.

Bály jsme se pokračovat v cestě, protože celá ta scéna působila hodně strašidelně. K dovršení všeho se zevnitř ještě ozval dětský zpěv v cizí řeči. Slyšely jsme, jak zpívá nějaká malá holčička. Celé to trvalo asi tři nebo čtyři minuty.

Pak hlásek utichl, hudba dozněla a záře, která vycházela z okna, se pomalu vytratila.

Byl to opravdu duch?

Prošly jsme kolem ztichlého a ztemnělého domku a nevěděly, co si máme o tom tajemném zážitku myslet. Majitel hotelu, ve kterém jsme bydlely, nás viděl přicházet a všiml si výrazů v našich tvářích.

Daly jsme se s ním do řeči a v angličtině mu vylíčily, co nás potkalo. Zvážněl a vyprávěl nám dávnou historku. Kdysi v tom domku bydlela rodina s hudebně nadanou dcerkou. Když hrála na klavír, tak se scházeli lidé z okolí a s dojetím poslouchali.

Pak ale těžce onemocněla. Jednoho dne jí odvezli do nemocnice, odkud se už nevrátila. Rodina se po smrti holčičky odstěhovala pryč a domek začal pustnout. Jenom občas se stává to, čeho jsme dnes večer byly svědky.

Místní říkají, že se tak do rodného domku vrací duch holčičky. Nevím, jestli si ten majitel hotelu vymýšlel nebo ne, ale pravdou zůstává, že tu hudbu, dětský zpěv a tajemnou záři jsme opravdu s dcerou vnímaly!

Lenka S. (61), Praha