Je krásné, když si lidé navzájem dokáží pomáhat v těžké situaci.  

Ráda pomáhám druhým, vidím v tom jedno z hlavních poslání lidí na tomto světě. Někdy to bývá těžké a často se člověk setká i s nevděkem. Občas se ale stanou věci, které i při zpětné vzpomínce vyloudí úsměv na tváři.

Byla v těžké situaci!

V našem činžáku v přízemí bydlela mladá maminka se synkem. Protože jsem se s ní občas dala do hovoru, věděla jsem, že Kateřině je dvacet devět let a malému Tomáškovi čtyři roky. Neměli to vůbec snadné.

Kateřina měla špatně placenou práci na zkrácený úvazek a alimenty od Tomáškova otce chodily velmi nepravidelně. Viděla jsem, v jakých poměrech žijí, a bylo mi jich obou líto. Občas jsem něco malému koupila.

Kateřina byla skromná a vždycky se bránila, ale já jí to doslova vnutila. Pak se situace mladé sousedky zdramatizovala. Přiznala mi, že nezaplatila nájem. Nezbyly jí tentokrát peníze ani na to, natož pak na dárky k Vánocům, které se kvapem blížily.

Jen stěží přitom skrývala slzy. Bála se, že jí majitel domu vyhodí. Slíbila jsem, že se jí pokusím nějak pomoci.

Dojalo mě to k slzám!

Vyprávěla jsem o Kateřině a Tomáškovi kolegyním v práci. Vyslechl si to i náš vedoucí. Přiznávám trochu zahanbeně, že v první chvíli jsem si pomyslela něco o lhostejné reakci. Druhý den mě ale v práci čekalo velké překvapení.

O polední přestávce se kolem mě shromáždili všichni včetně vedoucího a předali mi obálku s penězi, které mezi sebou vybrali.

Měla jsem to předat té mladé mamince jako dar. Dojalo mě to k slzám a nebyla jsem sama. Samozřejmě, že jsem do obálky přidala i svůj díl. Po návratu z práce jsem pak zazvonila u Kateřiny, která už se obávala, že jde majitel domu.

Když zjistila, proč jsme přišly, plakaly jsme nakonec obě. Byla jsem strašně moc ráda, že se v dnešní uspěchané době našli lidé, kterým nebyl lhostejný osud druhých. A jsem hrdá na to, že s nimi pracuji!

Eva L. (54), Ostrava