Cesty, jakými se lidé rozcházejí a znovu setkávají, bývají překvapivé a bolestné.  

Na střední škole jsem v prvních třech ročnících měla dobrou kamarádku. Jmenovala se Jarmila a sdílely jsme spolu skoro všechna dívčí tajemství. V maturitním ročníku jsme se ale pohádaly kvůli jednomu klukovi.

Na dopisy neodpovídala

Tenkrát jsme se obě zamilovaly do stejného spolužáka z vedlejší třídy. On dal ale přednost mě. Jarmila mi to nikdy neodpustila. S tím spolužákem jsem se brzy rozešla, ale ani to už nedalo ztracené kamarádství dát zase dohromady.

Po maturitě se naše cesty rozešly definitivně. Já jsem šla studovat na vysokou školu do Prahy, Jarmila si našla přítele, brzy se vdala a odstěhovala se na Moravu. Časem mi to všechno bylo hrozně líto. Přála jsem se s kamarádkou znovu se usmířit.

Získala jsem dokonce její adresu, ale na mé dopisy mi nikdy neodpověděla. Tajně jsem doufala, že by k našemu smíření mohlo dojít na třídních srazech, které se konaly pravidelně po pěti letech. Na žádný z nich Jarmila nepřišla.

Měla jsem o ní jen neúplné informace. Věděla jsem, že se jí daří celkem dobře a že má dvě dcery.

Po omluvě přišel šok

Pokaždé, když jsem z třídního srazu odcházela, cítila jsem smutek nad tím, že jsem svoji dávnou kamarádku neviděla. Proto mě šokovalo, když loni poprvé Jarmila na třídní sraz přišla.

Samozřejmě mě překvapil i její vzhled, ale to je normální, pokud se lidé nevidí takhle dlouho. Před ostatními se normálně se mnou bavila. V jednu chvíli si mě pak vzala stranou a omluvila se mi za to, co se mezi námi stalo ve čtvrtém ročníku.

I já jsem se jí omluvila. Do náruče jsme si ale nepadly. Jarmila mě vzápětí odrovnala další větou. Řekla, že se vlastně přišla rozloučit, protože je nevyléčitelně nemocná a prognóza je špatná. Dodala, že nechce, aby jí někdo litoval.

Také tentokrát jsem ze třídního srazu odcházela smutná, ale z jiného důvodu. Měla jsem i slzy v očích. Jarmilu už jsem potom neviděla, až letos na jaře jsem se dozvěděla, že zemřela.

Renata T. (53), Praha