Soused, navzdory svému věku, byl pěkně mlsný kocour, co se otáčel s oblibou za každou sukní. Nenapadlo mě, že bude šmírovat moji vnučku!
Po rozvodu jsem se přestěhovala do pěkného malého bytu a byla moc spokojená. Obchod jsem měla hned za rohem a na městskou dopravu coby kamenem dohodil. I okolí našeho paneláku bylo pěkné. Připadala jsem si skoro jako v lese, díky vzrostlým jehličnanům.
Nechyběly ani lavičky, které k mému údivu nikdo neničil. Stačilo jen sejít pár schodů a mohla jsem v klidu posedět na sluníčku a pozorovat veverky i ptáčky.
S vnučkou jsem si moc rozuměla
Netušila jsem, že i můj soused se zaujetím stále někoho pozoruje. Moje vnučka se stala jeho nejnovějším úlovkem! Byla mým jediným vnoučetem, ale o to milovanějším. Můj syn pracoval jako taxikář a snacha byla zdravotní sestra.
Občas se jim sešly noční směny a tak museli celou noc být pryč. Vlastně se to stávalo čím dál častěji, protože všude chybějí lidé. Moc by mě zajímalo, kam se všichni poděli. Vnučka proto chodila přespat ke mně.
Měla to blízko, bydlela jsem necelých půl hodiny pěšky. Ne, že by se doma ve svých šestnácti letech bála, ale nechtěla být sama a mně dělala její přítomnost velkou radost.
Vždycky jsem nachystala něco dobrého a potom jsme spolu celý večer hrály karty nebo pexeso.
Nasmály jsme se u toho, až nám někdy tekly slzy! Poslední společně strávený večer nebyl jiný. Chechtali jsme se skoro do půlnoci.
Prozradil ho kousek omítky
„Babi, ráno ti udělám svoji oblíbenou snídani. Palačinky!“ slíbila mi Hanička, dala mi pusu a šla spokojeně spát. Ráno mě vzbudil cinkot nádobí v kuchyni a také sladká skořicová vůně.
„Hanička splnila svůj slib!“ pomyslela jsem si a za to ji chtěla překvapit. Měla jsem pro ni koupené nové ložní povlečení s pohádkovými motivy a také pyžamo se stejnými obrázky. Byl to takový žert.
I když byla velká, pro mě byla stále malá a ona si toho užívala a neprotestovala.
Dala jsem se rychle do povlékání, a těšila se, jak se zasmějeme. V tom jsem si úplně náhodou všimla, že u protější stěny leží na zemi kousek bílé omítky. Chtěla jsem ho zvednout, ale do oka mi padla nenápadná dírka ve zdi vedle obrázku.
Přiložila jsem k ní oko a zkoprněla.
Z dírky jsem udělala pořádně velkou díru
Uviděla jsem sousedův pokoj! Až do té doby jsem netušila, že můj byt je od jeho oddělen jen slaboučkou příčkou. „Tak on šmíruje? Pozoruje mladou holku, když se převléká?“ Velikost svého vzteku bych ani popsat nedokázala.
Zběsile jsem vletěla do kuchyně, popadla paličku na maso a běžela zpět. Za mnou udivená Hanička, která nechápala, co se děje. Rozmáchla jsem se a udeřila do zdi. A znovu a znovu. Dírku jsem zvětšila tak o dva metry čtvereční.
Soused ze svého bytu koukal jako starý sup! „A koukejte začít zdít. Nebo jdu na policii! Zařvala jsem. Do večera měl hotovo. A my máme s Haničkou klid!
Svatava D. (66), severní Morava