Vybrala jsem si kdysi špatného partnera a doplatila jsem na to i po letech!
Pro svoji dceru jsem si přála vždy to nejlepší. Bylo to dané i tím, že jsem si Kláru doslova vymodlila. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, a když se mi to konečně podařilo, strávila jsem většinu času v nemocnici.
Rizikové těhotenství nakonec dopadlo dobře, přestože jsem utrpěla jednu velkou psychickou ránu. Otec Kláry mě opustil ve chvíli, kdy se dozvěděl, že s ním čekám dítě.
Já jsem byla natolik hrdá, že jsem dceru vychovala sama a nikdy jsem od Aleše, jak se jmenoval, nic nechtěla. A on se o Kláru nikdy nezajímal.
Měli velké plány
Dcera vyrostla do krásy, měla dobrou povahu a dobře jí šlo učení, takže studovala na univerzitě. Věděla jsem, že bude dobrou právničkou. Během studia se seznámila s jedním spolužákem z jiného ročníku. Tomáš mi připadal jako někdo, kdo se ke Kláře báječně hodí.
Líbil se mi od první chvíle. Přála jsem si, aby jim vztah vydržel a aby si Tomáš jednou Kláru vzal. Všechno k tomu skutečně směřovalo. Oba mladí měli velké plány a já věděla, že je v jejich silách je uskutečnit.
Zdárně ukončili studia a skutečně plánovali svatbu. Dávali si s ní ale zatím na čas. Nejdřív si chtěli trochu užít života a rozkoukat se v zaměstnání. Našli si společný podnájem. Viděla jsem na Kláře, jak moc je šťastná a tím pádem jsem byla šťastná i já.
Dva roky si oba vychutnávali volnost ve vztahu a pak mi Klára jednoho dne řekla, že se chce za měsíc vdávat. Přála si menší svatbu, jen s pár známými a kamarády.
Nečekaný hovor
Ráda a naplno jsem mladým pomáhala s přípravami. Respektovala jsem jejich přání, že tam rozhodně nechtějí stovku lidí. Počítali jsme nanejvýš se třiceti. Vypadalo to, že všechno vyjde přesně podle plánů a představ.
Dokonce i předpověď počasí na tu červencovou sobotu zněla fantasticky. Ráno skutečně vyšlo slunce a začal se odvíjet krásný letní den. Bohužel měl hodně špatně skončit, což v tu chvíli nikdo netušil.
Začalo to tím, že mi někdo zavolal na pevnou linku, kterou jsem si doma stále nechávala. Ke svému šoku a nepříjemnému překvapení jsem po letech znovu slyšela Aleše.
Dodnes netuším, jak se dozvěděl, že se jeho dcera, k níž se nikdy nehlásil, zrovna ten den vdává. Hrozně se ale do telefonu rozčiloval, že jsem ho nepozvala. Na takovou drzost jsem ani nedokázala odpovědět. Obřad měl být v jednu hodinu odpoledne.
Tomáš jel do jiného města pro své rodiče. Stalo se to pak, když se s nimi vracel zpátky. Na celkem přehledné křižovatce mu nedalo přednost jiné auto. Došlo k havárii, která měla tragické následky!
Kruté následky
Zprávu o nehodě jsem první dostala já. Málem jsem se zhroutila. Věděla jsem v tu chvíli jen to, že Tomáš havaroval a že tam došlo ke dvěma úmrtím. Klára, jakmile mě uviděla, hned poznala, že se něco děje.
Zůstala jako opařená, ale pak s pomocí jednoho Tomášova kamaráda zjistila, že její přítel havárii přežil. Skutečnost byla taková, že v Tomášově autě zemřela jeho maminka. Otec byl těžce raněný a sám Tomáš zůstával v kómatu s hrozbou trvalých následků.
Největším šokem pak bylo to, kdo seděl v druhém autě. Viníkem nehody, který svoji chybu odnesl životem, byl totiž právě Aleš, který se chtěl na svatbu vnutit! Z té hrůzy jsem se vzpamatovávala několik týdnů a vlastně nejsem v pořádku dodnes.
Tomáš skončil na invalidním vozíku a svatbu s Klárou zrušil. Dcera pak odjela dlouhodobě pracovně do ciziny, tam si našla staršího muže, se kterým pár let žila. Já často propadám beznaději a zoufalství, když si uvědomím, jak moc a definitivně se vše pokazilo.
A dávám vinu i sama sobě za to, že jsem si kdysi v mládí s Alešem něco začala. Zkazil život nejen mě, ale i dceři, kterou zplodil – a to dokonce dvojnásobně!
Marie L. (58), Chomutov