Koho by napadlo, že zrovna na bowlingové dráze najdu muže svých snů. Mě tedy rozhodně ne. A přece se to stalo…
Celý život jsem měla na chlapy spíš smůlu, než štěstí. Začalo to už na střední. Zatímco ostatní spolužačky randily už od prváku a střídaly kluky jako ponožky, já jsem byla na škole zaláskovaná pouze jednou, a to ve třeťáku.
Jenže můj vztah neměl dlouhé trvání. Libor se po pár týdnech chození odmiloval a našel si jinou. A od té doby se to se mnou vleklo až do dospělosti.
Narozeninová párty
Před pěti lety slavila naše kamarádka a kolegyně z práce Johana narozeniny. Je to celkem akční člověk, a tak se rozhodla, že oslavu narozenin uspořádá v bowlingovém baru. Většina byla z toho nápadu nadšená, kromě mě.
Já jsem do té doby bowling nikdy nehrála, pouze jsem asi dvakrát byla na kuželkách a skutečně se nedá říct, že by mi to kdovíjak šlo. Spíš jsem byla ráda, že jsem nikoho tou koulí nepřizabila.
Ale protože jsem držela s ostatními basu, kývla jsem a řekla, že to je bezva nápad.
Hurá na bowling
Po přípitku a malém občerstvení jsme zapluli k bowlingovým drahám. Celkem tam byly čtyři – jedna obsazená partou chlapů. Provozního bowlingu jsme požádali o zapůjčení bowlingových bot.
Zatímco jsme se s ostatními přezouvali, šla mu Johana nadiktovat naše jména, aby je zapsal do tabulky, která se vzápětí rozsvítila na obrazovce nad naší bowlingovou dráhou. „Vážně paráda,“ pomyslela jsem si, když jsem uviděla své jméno na prvním řádku.
Nečekaný talent
Hodila jsem na Johanu nevraživý pohled a popadla žlutou bowlingovou kouli. „Pane bože, prosím, ať shodím aspoň jednu kuželku,“ přála jsem si v duchu, když jsem se zlehka rozbíhala a pouštěla bowlingovou kouli na dráhu.
Rychlostí necelých 17 km/hod, jak jsem si následně přečetla na obrazovce, se koule kutálela ke svému cíli. Jelikož se po celou dobu držela více méně uprostřed dráhy, bylo mi jasné, že ve žlábku neskončí, a že nějakou tu kuželku opravdu smete.
A hle, nakonec jich k zemi popadalo hned šest. Na dohoz už jsem sice žádnou neshodila, i tak jsem ale byla se svým výkonem spokojená. A kupodivu se mi dařilo i v dalších kolech. Po první hře jsem byla druhá. Když jsem to zjistila, zavýskla jsem nadšením.
Okouzlil mě
Parta chlapíků od vedlejší dráhy se zvědavě podívala naším směrem. Jeden z nich se na mě mile usmál a zvedl palec na znamení úspěchu. „Díky,“ pronesla jsem neslyšně a nespustila z něj oči. „Dáme odvetu?“ zeptala se Johana.
Já ji ale vůbec nevnímala. Byla jsem jako očarovaná mužem, který mě také nepřestával pozorovat. Přihlouple jsem se na něj usmívala a přemýšlela, co dělat, když vtom ke mně vykročil.
Největší štěstí
„Ahoj,“ pozdravil mě. „Smím tě pozvat na nějaký drink?“ zeptal se. Pouze jsem přikývla a následovala ho na bar. S Alešem, jak se mi sympatický muž posléze představil, jsme strávili zbytek večera.
Výborně jsme si rozuměli, bylo to, jako bychom se znali už léta. V baru jsme zůstali až do zavíračky, a pak mě Aleš doprovodil domů, kde se se mnou rozloučil něžným polibkem. S Alešem jsme se začali vídat pravidelně a po půl roce vztahu jsme se sestěhovali.
Teď už to je téměř deset let, co jsme spolu a rozumíme si stále báječně. Víme, co si ten druhý myslí, aniž by promluvil. Dokončujeme si věty a ve všem si notujeme, až z toho naši známí někdy šílí. Ale co, hlavní je, že jsme šťastní.
Zdena K. (48), Pardubice