Prožila jsem záhadné a romantické události, které mě nejprve pořádně vyděsily.

Měla jsem kdysi dost bouřlivé mládí a než jsem se vdala, prožila jsem spoustu krátkodobých románků. Asi nejsilnější z nich byl s Ondrou. Trvalo to půl roku, ale náš vztah zůstal čistě na mileneckém základu, i když Ondra chtěl víc.

Později jsem dost litovala, že jsem mu nedala šanci, protože manžela jsem si moc dobře nevybrala.

Srdce na okně

V manželství jsem zůstala spíše ze setrvačnosti a kvůli dětem. Po počátečním okouzlení jsme totiž oba poznali, že toho máme opravdu málo společného. Leoš byl sice slušný muž, neholdoval alkoholu a byl věrný, ale neměli jsme si skoro co říct.

Jenže když jsme si to definitivně uvědomili, už jsme spolu čekali prvního potomka. Poté, co obě děti vyrostly, následovalo to, co přijít muselo: rozvod po vzájemné dohodě. Doufala jsem, že si ve svých šestačtyřiceti letech ještě někoho najdu.

Jednoho dne jsem zjistila, že mám asi tajného ctitele. Když jsem se totiž v nedělní deštivé ráno probudila, na okně jsem zvenku spatřila z kapek nakreslené velké srdce.

Vůbec jsem netušila, jak tam mohlo vzniknout, tím spíš, že jsem bydlela v prvním patře, kam se z ulice rozhodně dosáhnout nedalo. Působilo to romanticky, ale nebylo mi jasné, co si o tom mám myslet. Srdce pak zanedlouho zmizelo.

Povědomý mužský hlas

Pár dnů po tomto nevšedním zážitku jsem měla jednoho večera pocit, že v bytě nejsem sama. Úplně zřetelně jsem vnímala přítomnost někoho dalšího. Celý byt jsem prošla, ale nic podezřelého jsem neobjevila. Moje nervozita se rychle zvýšila poté, co zhaslo světlo.

Předpokládala jsem, že vypadly pojistky, ale i po jejich novém nahození zůstal byt v temnotě. Částečně sem dopadalo jen pouliční osvětlení. Zapálila jsem svíčku a bála jsem se čím dál víc.

Seděla jsem u stolu a přemýšlela, jestli mám kvůli té elektřině zavolat bývalému manželovi. Určitě by přišel a poradil si s tím. V tom se plamínek svíčky začal nepřirozeně pohybovat, jako by do něj foukal vítr.

Za krkem jsem pocítila závan chladného vzduchu a vzápětí jsem zaslechla tichý šepot. Rozeznala jsem mužský hlas, který mi byl povědomý. Říkal, že mě má rád a že se na tom nikdy nic nezměnilo. Zůstala jsem v šoku a skoro jsem se nemohla hýbat.

Hlas mi tak vyznával lásku ještě další dvě minuty. Potom svíčka zhasla a sama od sebe se rozsvítila světla v bytě. To už mi bylo jasné, že jsem se stala obětí nějaké nadpřirozené síly.

Dala jsem mu slib!

Tu noc jsem nespala, v obavách, že se tajemný hlas ozve znovu nebo se začnou dít nějaké další strašidelné věci. Nic se ale už nestalo. K ránu mi pak došlo, odkud ten hlas znám. Patřil Ondrovi, mému milenci z mládí, který by si mě býval možná vzal.

Týden po děsivém večerním šepotu se něco podobného stalo znovu. Na moji otázku, jestli mluvím s Ondrou, mi neviditelný přízrak v odpověď zašeptal, jak je rád, že si na něho pamatuji. Sebrala jsem pak odvahu a v dalších dnech začala pátrat po Ondrově osudu.

Měla jsem se čeho chytit, díky některým společným známým z mládí. Dozvěděla jsem se to, co jsem s hrůzou v srdci předpokládala: Ondra nedávno zemřel! Jeho osud byl podobný tomu mému: také se oženil, ale manželství se mu nepovedlo.

Krátce před padesátkou jeho život ukončil silný infarkt, už třetí v pořadí. Vzala jsem návštěvy někdejšího milence z onoho světa vážně. Svěřit jsem se s nimi nikomu nemohla, abych nebyla za blázna.

Při dalším kontaktu s duchem Ondry jsem ho poprosila, aby mě přestal navštěvovat. Slíbila jsem mu, že až já také odejdu z tohoto světa, budu se s ním chtít setkat. Můj slib, jak se zdálo, zapůsobil. Zemřelý ctitel mi poděkoval a řekl mi, že na mě bude čekat.

Od té doby se opravdu už nic nestalo. Toho setkání na onom světě se ale nebojím. Vlastně se na to docela těším!

Monika Š., (47), Cheb