Náročný manžel mě připravil o všechny síly i chuť do života. Potom jsem dostala dobrou radu a všechno se změnilo k lepšímu. Stačilo se jen naučit lhát!
S mým mužem to nikdy nebylo lehké, ale kvůli dětem jsem se snažila všechny jeho špatné vlastnosti nevnímat. Prostě jsem se přizpůsobila jeho věčně špatným náladám a chorobné touze po pořádku a pevném režimu.
Večeře musela být přesně v půl sedmé večer na stole a samozřejmě teplá. Nějaké namazané chleby nebo housky nepřipadaly v úvahu! V bytě musel panovat vzorný pořádek a ve skříních také.
„Už zase nemají děti uklizeno“ láteřil skoro denně, ale já viděla jen vzorně srovnané hračky v jejich pokojíčku a postele ustlané lépe než na vojně. On otevřel skříň a ukázala na jejich trička: „Nemají zarovnaný komínek!“
Manžel se nudil
Dětí mi bylo líto, ale ony se naučily z toho všeho dělat legraci. Někdy dokonce vnikly do manželovy skříně a zpřeházely mu vzorně srovnané ponožky nebo zauzlily kravaty. On se mohl zbláznit a ony se řehtaly někde tajně v koupelně! No, děti vyrostly a my s manželem dosáhli důchodového věku.
On se netěšil, ale já ano. Myslela jsem, že konečně zavládne v naší rodině klid a trochu pohody. Jenže, už po pár dnech jsem zjistila, že opak je pravdou. Můj muž Richard se nudil a tak mě úkoloval ještě víc, než dřív.
„Dneska budeš mýt okna!“ poručil mi necelý týden poté, co jsem je umyla. Nějaké odmlouvání nepřipadalo v úvahu. Jemu to ale nestačilo: „Dal bych si kachýnku, mají ji ve slevě!“ plánoval a hned si řekl o dva druhy knedlíků a také červené i bílé zelí.
Prostě peklo! Jediným mým světlým bodem týdne byly pravidelné schůzky s mojí dlouholetou kamarádkou. Ale i ty se staly sporadickými, protože moje drahá Andulka se odstěhovala s manželem na venkov a měly jsme to k sobě daleko.
Kamarádka mi dala dobrou radu
Když jsme se konečně po čase setkaly, nevydržela jsem to a rozplakala se. Slzy mi kapaly na sachr dort a nedaly se zastavit. Andulka mě pohladila po ruce a řekla: „Prosím tě, vždyť ti to radím poněkolikáté.
Musíš se naučit lhát! Švindlovat! Předstírat!“ „Jak to myslíš?“ ptala jsem se udiveně, protože tuhle její radu jsem si nepamatovala.
Vždycky mi něco dobrého doporučila, ale že by mě nabádala ke lžím… „Prosím tě, já to takhle dělám odjakživa a neustále se v tom zdokonaluji! Prostě chce kachnu, objednej ji v hospodě a předstírej, že jsi ji uvařila.
Chce nablýskat okna? Rozlij pod ně čisticí prostředek, aby hodně voněl, a on nic nepozná. Chce cukroví, nech si ho upéct. Vydrbat koupelnu? Vyžeň ho ven a pozvi firmu! Prostě lži a podváděj! Kup si něco drahého a namluv mu, že to bylo ve slevě!
Nebuď hloupá, dělají to skoro všechny ženské, jen se tím nechlubí!“ tvrdila přesvědčivě Andulka a já se pro její myšlenku postupně úplně nadchla.
Občas se lhát vyplatí
Cestou domů jsem koupila dvě porce nějakého čínského jídla, v kuchyni je přendala do našich talířů a úderem půl sedmé všechno servírovala. „No Vlastičko, dneska se ti večeře výjimečně povedla!“ pochválil mě Richard a já si jen pomyslela:
„Jen počkej, ty něco zažiješ!“ Hned další den jsem se vydala na nákupy a koupila si to nejdražší spodní prádlo, co měli.
Už dávno jsem toužila po něčem krajkovém a luxusním, po těch letech neustálého spoření. Odstranila jsem cedulky a po příchodu domů jsem manželovi pyšně ukazovala svůj super výhodný nákup.
„Cože, takový luxus a za dvě stovky?“ divil se a dokonce projevil přání vidět, jak mi to sluší.
Vyhověla jsem mu a v duchu se smála. Kdyby jen věděl, že by musel přidat ještě jednu nulu, aby se dozvěděl pravou cenu! Lhaní a přetvářka mi prostě zachránily manželství. Od té doby se mi žije lépe a snadněji. A mému muži možná také. Tak proč občas nezalhat!
Vlasta N. (55), severní Morava