Když děti opakují chyby rodičů, nelze se na ně příliš zlobit.

Některé věci prostě mají lidé v genech a předávají si je, ať chtějí nebo ne. Nejlepší důkaz vidím na sobě. Je mi 51 let a letos jsem se stala prababičkou. Kdo naši rodinu zná, toho to ale neudiví.

Tajila jsem to příliš dlouho

V době, kdy nevěsty pod dvacet byly spíše pravidlem než výjimkou, jsem se seznámila s klukem, kterého jsem chtěla za každou cenu. Ukázalo se, že za to nestál, ale z první lásky mi zbyla „vzpomínka“.

Byla jsem v jiném stavu a tajila jsem to tak dlouho, až už bylo pozdě jít k interrupční komisi. V šestnácti letech jsem se stala svobodnou matkou. Pravdou je, že jsem si později konečně našla partnera, který si mě vzal a s nímž jsem měla ještě další dítě.

A také jsem si dokončila školu, kterou jsem musela přerušit. Přesto vím, že jsem se okradla o velký kus mládí, když jsem musela předčasně dospět. Prvorozenou dceru Mariku jsem se snažila vychovávat tak, aby se jí nestalo něco podobného. Marně.

Byla to rebelka a v šestnácti dokonce utekla z domova. Vrátila se ve čtvrtém měsíci těhotenství. Historie se opakovala o generaci dál.

Snad už to skončí

Marika ze mě udělala babičku ještě před pětatřicítkou. Nemohla jsem jí to moc vyčítat, koneckonců sama jsem nebyla dobrým příkladem. Také ona přivedla na svět dceru. Vnučka Adéla měla problémy s kluky ještě na devítce v základní škole.

Rodinnou historii samozřejmě dobře znala. Když pak nastoupila na učiliště, vypadalo to, že se na ni chystá navázat. Marně jsem jí promlouvala do duše. Ke mně měla trochu respekt, svoji matku moc neposlouchala, protože Marika pro ni byla jako autorita moc mladá.

Jak to dopadlo, už víte. Ani Adéla se nerozhodla těhotenství ukončit. Tím ale snad tahle šílená tradice skončí – v létě se mojí vnučce narodil syn, takže by nemělo hrozit, že bych se stala ještě i praprababičkou. Nevím, kde se ty geny vzaly, protože moje matka mě naopak měla až ve čtyřiceti!

Dana L. (51), Liberec