Jediné rozhodnutí může bohužel změnit člověku osud na celý život.
Ne vždy se dobrý úmysl nebo snaha pomoci setká s kladným přijetím. Někdy se stane, že takový krok zničí člověku život. Vím to, protože jsem to prožila. Nikoliv na vlastní kůži, ale na případu mého bratra Jirky.
Byl to vždy bojovník
Jirka byl o šest let starší než já. Už v dětství měl hodně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Dokázal se mě vždycky zastat, když mi někdo ubližoval – a vlastně nejen mě. Popral se i s přesilou kluků, kteří šikanovali jeho kamaráda.
Odnesl to modřinami a šrámy, ale dosáhl svého: kamarádovi pak dali ti zbabělci už pokoj. Život nebývá vždycky spravedlivý a Jirka v něm neprožíval příliš mnoho štěstí. Když začal chodit s dívkou, kterou miloval, ta ho opustila kvůli jinému.
Potom špatně skončila a Jirka s ní chtěl znovu navázat kontakt, dokonce i když brala drogy. Odmítla ho a raději se dál ničila. Pamatuji si, jak bratr tenkrát trpěl.
Nakonec si našel partnerku, která se mi jako švagrová moc nezamlouvala, ale respektovala jsem jeho volbu. Radka byla spíš povrchní a materialisticky založená, ale hodného Jirku si dokázala otočit kolem prstu.
Bratr pro ni dělal první poslední – a pak i pro dcerku Báru, která se jim narodila. Já jsem oproti Jirkovi měla život snadný po všech stránkách, včetně skvělého manželství. On si ale nikdy nestěžoval, vždy jen zatnul zuby a dál bojoval.
Neuvěřitelný obrat
Jednoho podzimního večera se bratr už za tmy vracel z práce. V jedné postranní uličce zaregistroval nějaký hluk a křik. Když přišel blíž, spatřil muže, který surově bil nějakou ženu. Ta se jen marně bránila jeho ranám.
Jirku nemusel nikdo dlouho pobízet, aby zasáhl. A protože patřil k těm, kdo měli kondici a uměli se prát, převaha byla na jeho straně. Dvojici se mu podařilo roztrhnout a muže zpacifikovat tak, že zůstal ležet na chodníku. Žena zavolala policii.
Pak se ale stalo něco nečekaného a neuvěřitelného. Místo aby byla dotyčná Jirkovi vděčná za svoji záchranu před surovým zacházením, označila mého bratra jako původce celého konfliktu.
Bylo vidět, že je svým partnerem, který ji mlátil, natolik zpracovaná, že kvůli němu bude ochotně i lhát. Násilníka odvezli do nemocnice a Jirka skončil na policii u výslechu a potom v cele předběžného zadržení. Pustili ho druhý den.
Stále nechtěl věřit tomu, jak se všechno otočilo proti němu. Pamatuji si, že když mi o všem vyprávěl, měl slzy v očích.
Nikdy se s tím nesmířil
Celá věc se dostala až k soudu. Jednalo se o svědectví proti svědectví, jenže proti bratrovi byli dva.
Jak zraněný násilník, tak napadená žena trvali na vymyšlené a nesmyslné historce o tom, že to byl Jirka, který dvojici přepadl – muž partnerku prý jen bránil. Soudce jim bohužel uvěřil.
Jirka dostal podmíněný trest a musel uhradit náklady na mužův pobyt v nemocnici. Rozsudek ho naprosto zlomil. Stal se z něho úplně jiný člověk, zahořkl a ztratil důvěru v lidi. Projevilo se to i na jeho manželství s Radkou, které zkrachovalo.
Manželka ho obrala, o co mohla a navíc mu znemožňovala vídat dcerku. Jirka to neunesl a začal pít. Z člověka plného energie a víry ve spravedlnost se kvůli falešnému obvinění a nespravedlivému odsouzení stal samotář, který se dokonce vyhýbal i rodině.
Dalo mi to vždy strašně moc práce, než jsem se k němu dostala a promluvila s ním. Nedokázala jsem ho ale přesvědčit, že i tak má život cenu. Připadalo mu, že ztratil všechno. Dvacet let se vlastně jen trápil a padal na dno.
Letos na jaře Jirka zemřel, předčasně, v padesáti letech. Zradilo ho srdce. Já to ale vidím tak, že měl pocit, že ho zradil celý svět, už tenkrát, když se rozhodl udělat správnou věc a doplatil na ni!
Jana B. (44), Plzeň
